Parkour

Parkour je pro mne inspirující jako určitý životní postoj - nezaleknout se výzvy, zkoušet hledat různé cesty řešení a když se nová cesta najde, přidat píli a vytrvalost. Pak je možné v životě dosahnout "neuvěřitelného".

Mám rád sporty u kterých jde o rychlost a dobrou koordinaci pohybů. Parkour má ale mnohé navíc. Nestačí jen rychlost, koordinace a síla, ale je třeba i přemýšlet. Fascinuje mne, jak důležitou roli  hraje fyzika - např. při dopadu zmírnit náraz nejen prodloužením brzdné dráhy odrolováním do "kotoulu", ale zároveň pohybovou energii využít pro pohyb kupředu - a tedy nemuset ji muset eliminovat, nýbrž jen změnit její směr.
Vymýšlet a trénovat techniku tak, aby co nejčistěji využila energii, co nejméně zatěžovala klouby a vznikl tak co nejspojitější, harmonický pohyb.
Fascinuje mě, že jsou možné věci, které jsem dříve považoval za nemožné - nenachat se spoutávat obecnými představami co jde a co nejde a dívat se na věci nově. Umět se postavit před výzvu a poprat se s ní, učit se překonávat sám sebe i svůj strach z nového.

Samozřejmě parkour vyžaduje i tvrdou disciplínu a kázeň, vědět naopak kde jsou mé hranice a respektovat je. Nechtít rychle zvládnout náročnější kousky, ale trpělivě dřít techniku v malém, dokud není naprosto automatizovaná a přesná. Nechtít se srovnávat s druhými a nechat se vyhecovat do předvádění se a dělání věcí, na které ještě nemám.

Když se opravdu chce, jde v životě skoro vše. Parkour jsem se naučil jako "samouk" podle mnoha tutoriálů na youtube. Někdy se necháváme brzdit důvody, proč něco nejde - ale kdo opravdu chce, cestu si najde ať už jde o parkour nebo cokoli jiného :-)