Paragliding - sen mého mládí. Který jsem si chtěl splnit ke svým čtyřicátým narozeninám. Alespoň během kurzu paraglidingu okusit jaké to je létat - bez hluku motoru se nechat nést vzduchem, užívát krásných výhledů...
Bůh někdy plní sny štědřeji než člověk čeká. K narozeninám jsem dostal nejen tento kurz, ale při oslavě jsem se dal do řeči s jednou farnicí a ta mi nabídla, že mi klidně půjčí kompletní výbavu - teď je doma s dětma a nelétá. Tak jsem mohl létat nejen deset dní během kurzu, ale i další roky.
Vidět svět z ptačí perspektivy uprostřed hor je něco úžasného. Jsem za ty chvíle moc rád.
Sen jsem si bohatě splnil a jsem za to moc rád. Za čtyři roky (2016 - 2019) jsem mohl dohromady ve vzduchu strávit asi 14hod. Jsou to nezapomenutelné chvíle. Rád bych se podělil o můj nekrásnější termický let...
Na druhou stranu jsem narazil i na limity létání - hlavně časové, ale i finanční. Od jara do podzimu jsem sledoval počasí a když jsem měl zrovna den volna, většinou zrovna na létání nebylo (z Brna je rychle dostupná jen Pálava). A když počasí vyšlo, tak to bylo rychle sbalit, rychle na kopec s 20kg na zádech, ať si zalétám. Dříve jsem si říkal, že když budu na kopci a budu čekat na vhodné podmínky pro stoupavé proudy (termiku), budu si užívat kocháním se výhledy. Realita u mně ale byla taková, že jsem spíše sledoval každý závan větru a byl ve střehu, kdy půjde odstartovat. Zároveň když se to podařilo, tak při mých malých zkušenostech se mi většinou nepodařilo termiku chytit a tak se často stávalo, že jsem byl po pěti až deseti minutách zase dole. To jsem zvládl během dobrých podmínek většinou jen dvakrát a jelo se domů. V létě se mi dvakrát poštěstilo vyjet do Alp, to bylo hned o něčem jiném. Poslední rok jsem zjistil, že jsem byl ve vzduchu jen jednou a zhodnotil jsem, že všechno sledování počasí, přípravy, organizace kdy a kde by šlo létat mě stojí více energie, než kolik přináší radosti z těch málo chvil ve vzduchu.
Je to krásný sport, ale spíše pro lidi, kteří mají flexibilní práci, aby ji mohli dle počasí přizpůsobit a také pro lidi co jsou blíže hor. Také je dobré létat pravidelně a mít něco nalétáno, aby se dařilo chytat termiku. Tedy věnovat tomu hodně času, který na to nemám a i cesta autem na Pálavu něco stojí, natož pak ke vzdálenějším horám.
Co se bezpečnosti týká, tak jistě je to jeden z rizikovějších sportů. Nicméně dá se létat i velmi bezpečně. Hlavní rizikový faktor je, když si člověk neumí odříci létání, když na to není vhodné počasí nebo v terénu, který neodpovídá jeho zkušenostem. Mnohdy je počasí dle předpovědi tak na hraně, či se může během dne měnit. Pak je důležité umět vzít padák opět na záda a jít z kopce pěšky. Podobně kdo chce z létání "vymáčkout maximum" bude mnohdy zbytečně riskovat. Tedy je to hlavně o člověku, jako mnohé jiné.